Březen 2018

Budujájsem Zatřeshruškou

31. března 2018 v 18:51 | Brooklyn Girl

William Shakespeare

Narození23. dubna 1564
Stratford-upon-Avon
Úmrtí23. dubnajul. / 3. května 1616greg. (ve věku 52 let)
Stratford-upon-Avon
Povolánídramatik, básník, divadelní herec, spisovatel, herec a dramaturg
ŽánrAlžbětinské divadlo
William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 - zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejvýznamnějšího dramatika. Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství.

Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men).

Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury.V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance.

Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života.

Hamlet

31. března 2018 v 18:45 | Brooklyn Girl
AutorWilliam Shakespeare
Žánrytragédie
Datum vydání1603


Tragédie o Hamletovi je tragédie anglického dramatika Williama Shakespeara vydaná někdy mezi roky 1599 a 1602 (přesné datum není známo).

Tragédie vychází ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji "Amleta", prince jutského, příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus. Též se patrně inspiroval dramatem od Tomase Kyda Španělská tragédie, které je považováno za předchůdce Hamleta.

Jazyk a styl díla

Pro toto drama jsou typické dlouhé filozofické monology, ve kterých se Hamlet zabývá otázkou lidské existence. Shakespeare v díle využívá vtipné a sarkastické poznámky, ale i vážné výstupy tragických postav. Objevují se i cynické poznámky, třeba u hrobníků na adresu zemřelé Ofélie. Sám Hamlet se vyskytuje ve dvou jazykových rovinách, v jedné je vážný, rozumný, v druhé rovině se snaží naopak vyjadřovat "šílenství". Když Hamlet předstírá šílenství, tak hovoří ve dvojsmyslných slovních hříčkách, které jsou pro ostatní postavy většinou neprůhledné.

Postavy

  • Hamlet: dánský princ, poté, co se mu zjevil duch jeho otce mluvící o svém zavraždění, předstírá šílenství a snaží se ujistit o oprávněnosti duchova obvinění. V podstatě jsou ve hře dva Hamleti: "šílený" Hamlet si libuje ve slovních hříčkách a "racionální" Hamlet touží po pomstě
  • Claudius: dánský král, Hamletův strýc, kralovrah, zavraždil svého bratra tak, že mu do ucha nalil jed. Je si vědom svých hříchů, prosí Boha o odpuštění, ale ve svém nitru výčitky necítí
  • Gertruda: dánská královna, Hamletova matka; Claudius ji poté, co zavraždil Hamletova otce, pojal za manželku a stal se králem
  • Polonius: nejvyšší komoří, otec Ofélie a Laerta
  • Ofélie: Poloniova dcera, milovala Hamleta. Poté, co byl její otec zabit a byla odmítnuta Hamletem, zešílela. Ale na rozdíl od Hamleta skutečně. Posléze nešťastnou náhodou utone
  • Laertes: Oféliin bratr, jeho přístup k životním ztrátám zrcadlí Hamleta
  • Horacio: Hamletův přítel
  • Rosencrantz a Guildenstern: bývalí Hamletovi spolužáci, dvořané
  • Voltimand, Kornelius, Osrik a Pán: dvořané
  • Kněz
  • Marcellus a Bernardo: důstojníci

Děj



Delacroix: Hamlet a Horacio

Děj se odehrává převážně na královském hradě Elsinor a v jeho okolí v Dánsku kolem 14.-15. století.
Hamletovi, korunnímu dánskému princi, se zjeví duch jeho zesnulého otce. Dozvídá se od něj, že ho zavraždil Hamletův strýc Claudius, když Hamletův otec (dánský král) spal, a to tak, že mu nalil jed do ucha. Po králově smrti si Claudius vzal Hamletovu matku Gertrudu a stal se králem.

Hamlet prahne po pomstě, předstírá, že je šílený a že má vidiny. Není si zcela jist Claudiovou vinou, předstírání šílenství mu pomůže snáze odhalit smýšlení lidí v jeho okolí. Na hrad přijíždějí potulní herci, Hamlet do jejich hry vloží pasáž rekonstruující otcovu vraždu. Pak v jejím průběhu sleduje Claudia, který útěkem potvrdí svou vinu.

Hamlet znovu váhá se svou pomstou, když spatřil, že se strýc modlí a lituje svých činů. Hamlet chce matce povědět, že se mu zjevuje otcův duch a že ví, co udělal Claudius otci. Slyší, že někdo poslouchá za závěsem, a v domnění, že tam stojí Claudius, do závěsu bodne dýkou a dotyčného zabije. Vzápětí zjistí, že to byl Polonius, otec jeho milované Ofélie.

Claudius zjišťuje, že je pro něj Hamlet nebezpečný, a posílá jej do Anglie spolu s Rosencrantzem a Guildensternem, bývalými Hamletovými spolužáky, s tajným dopisem, aby zde byl Hamlet popraven. Hamlet jeho úklady včas odhalí, dopis vymění za dopis, ve kterém se píše, aby byli popraveni ti, kteří dopis přinesou, tedy Rosencrantz a Guildenstern. Angličané je skutečně popraví.

Hamlet se vrací do Dánska, kde se stane svědkem Oféliina pohřbu. Zešílela, protože nemohla přenést přes srdce otcovu smrt a nešťastnou lásku k Hamletovi, a posléze utonula za nejasných okolností (není jisté, zda šlo o sebevraždu, nebo o nehodu). Oféliin bratr Laertes se chce za vraždu svého otce Polonia pomstít. Claudius se spolčí s Laertem a poradí mu, aby Hamleta vyzval na souboj. Pro jistotu dá Laertovi ostrý meč, namočený do jedu, zatímco Hamlet záměrně dostává meč tupý.

Na závěr dojde k souboji, ve kterém Hamlet uzmutým otráveným mečem zabije Laerta, ale sám je zraněn. Hamletova matka, jako svědkyně souboje, vypije číši otráveného vína, kterou nastražil před soubojem Claudius pro Hamleta. Hamlet umírá na otravu jedem, stihne však ještě zabít podlého Claudia zbytkem vína, které zabilo královnu Gertrudu. Na poslední chvíli zastavuje Horacia před úkonem sebevraždy, aby všem vyložil pravdivý příběh. Toto je pro Shakespearovy tragédie typické zakončení - během děje postupně umírají důležité postavy včetně hlavní, která zemře na konci.


Být či nebýt



Být či nebýt/Být nebo nebýt je slavný monolog prince Hamleta. Hamlet mluví o smrti a sebevraždě, o bolestech a nespravedlnostech v životě, ale přiznává, že alternativa života by mohla být horší. Monolog slouží k vysvětlení Hamletovy váhavosti nad okamžitou pomstou za smrt otce.



Filmové adaptace

Téma: Pomsta
Hlavní myšlenka díla: touha po moci, hlavním tématem je snaha Hamleta pomstít smrt svého otce, vedlejším tématem je např. nešťastná láska Ofélie

5 dějství (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa), chronologický děj

Zasazení autora do literárně historického kontextu:
Zasazení díla... :
Jazyk díla: dvojsmysly, prolínání filosofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě, sarkastické poznámky (hrobník nad Offélií), prvky tragické i komické, satirické, slovní hříčky, typické Hamletovy dlouhé filozofické monology, prudké dialogy,

Hamlet: 2 roviny vážný/šílený
komické prvky nejsou odděleny od tragických, častá jsou obrazná pojmenování, objevují se i personifikace, metafory, oxymórony.

kontext

Choseur (Canterburské povídky), Marlowe (Doktor Faust), Itálie - Petrarcha (Sonety), Alighieri (Božská komedie), Bocaccio (Dekameron), Machiavelli (Vladař), Cervantes y Saavedra (Don Quijote), Francie - F. Villon (Velký Testament)